Při pohybu ve vysokých horách jsou po pádu laviny jedním z největších nebezpečí. Sníh v důsledku meteorologických vlivů a gravitace neustále vnitřně "pracuje", tj. sesedá a vznikají v něm nové tlaky, tahy a mění se třecí síly. K pohybu sněhu ze svahu dolů dochází při porušení rovnováhy sil uvnitř sněhové pokrývky, kdy převáží gravitační tíha sněhové vrstvy nad vazebními silami, které ji drží v kontaktu se zemí nebo sousední vrstvou. Vznik laviny ovlivňují tři základní faktory:
Sklon a členitost terénu : Nebezpečný pro vznik lavin je sklon terénu 20-50° a hladký terén jako jsou skalní plochy nebo travnaté svahy. Nebezpečnější je sníh na oblině než v dolíku. Velké nebezpečí je v kuloárech a žlebech, kde bývá uhlazené skalní dno. Závislost nebezpečí vzniku laviny na strmosti svahu :
20 - 30° - nebezpečí je malé
30 - 40° - nebezpečí je velké
40 - 50° - nebezpečí je velmi velké
nad 50° - nebezpečí je malé, protože na tak strmém svahu se sníh neudrží v nebezpečné vrstvě.
Počasí : Nebezpečné pro vznik lavin je :
Velké sněžení - hodně sněhu napadaného za krátký čas
Déšť - vlhký sníh zvětší hmotnost
Vichřice - laviny z převějí a deskové laviny upěchovaného sněhu
Fén - náhlý vzestup teploty
Slunce - teplo na jižních svazích, ledové vrstvy
Velký mráz - pod teplotou -10°C dochází k odpařování sněhu a následně k vzniku dutinové jinovatky, bezpečná je teplota mezi -5°C a -10°C).
Dobré je dodržovat pravidlo, že po velkém sněžení se čeká 3 dny než se nové sněhové vrstvy usadí a spojí s vrstvou starou.
Struktura sněhu : Zde je nutné sledovat pevnost a konzistenci (prašan/tvrdý sníh), vlhkost a zrnitost.
Nový sníh znamená lavinové nebezpečí.
Více jak 20 cm - Podstatné zvýšení lavinového nebezpečí.
Mezi 30 - 50 cm - Vážné lavinové nebezpečí.
mezi 50 - 80 cm - Akutní lavinové nebezpečí.
Více jak 80 cm - Hrozí lavinové katastrofy.
V závětří vznikají sněhové útvary (převěj, klín, polštář), které jsou častými místy odtrhu lavin.
Sníh je na svahu uložen v jednotlivých vrstvách, které mezi sebou mají více či méně pevnou vazbu. Čím rozdílnější jsou sousední vrstvy, tím menší je přilnavost a vyšší pravděpodobnost, že jedna vrstva ujede po druhé. Velmi malá soudržnost je u prašanu, ze kterého nejde udělat ani koule, na ledové vrstvě nebo tvrdý firn na vrstvě "pohyblivého sněhu", který vzniknul tzv.dutinovou jinovatkou. Dutinová jinovatka vzniká při teplotách pod -10°C, kdy spodní relativně teplejší vrstva sněhu sublimuje a krystalizuje na chladnějších horních vrstvách. Takováto vrstva sněhu (nesoudržná, krystalická, sypká) je výborným faktorem pro vnik laviny.
Ostatní činitelé : Odtrh laviny může způsobit i sám člověk, kdy působí na na sněhovou vrstvu svojí hmotností, nařezává svah stopou (traverzování ve svahu). Jinými činitely mohou být otřesy půdy, zvukové vlny (výstřel, letadlo, ...).
Nemusí vždy sněžit, někdy stačí když silný vítr sfoukne sníh z návětrných strání !!!
2. Klasifikace lavinového nebezpečí
Před každým vysokohorským výstupem je třeba dobře znát stav počasí, nejen jak bude v nejbližších dnech, ale jak bylo ve dnech minulých, aktuální stav lavinového nebezpečí, který je možné získat u horské služby, a lavinézní oblasti, které bývají vyznačeny v mapách nebo v místě výstražnými cedulemi. Je dobré poznat lavinézní terén již z mapy při plánování trasy.
Lavinové nebezpečí je klasifikováno do pěti stupňů :
1. Stupeň : Nízké nebezpečí, sníh je stabilní a zpevněný, na strmých svazích jen malé sesuvy.
2. Stupeň : Mírné nebezpečí, sníh je většinou stabilní a zpevněný (na strmých svazích jen mírně), na strmých svazích je možné uvolnění laviny. Větší sesuvy sněhu nejsou očekávány.
3. Stupeň : Značné nebezpečí, sníh je na strmých svazích jen mírně až slabě zpevněný, na strmých svazích je možné uvolnění laviny. Větší a střední sesuvy sněhu jsou možné.
4. Stupeň : Vysoké nebezpečí, sníh je na strmých svazích jen slabě zpevněný, na strmých svazích je vysoká pravděpodobnost uvolnění laviny. Větší a střední sesuvy sněhu jsou očekávány.
5. Stupeň : Velmi vysoké nebezpečí, sníh je obecně slabě zpevněný a nestabilní. Očekávají se laviny i na mírných svazích.
Neznalost tradičních lavinézních svahů je hrubá nedbalost !!!
3. Tvrdost sněhových vrstev
Sněhová sonda v řezu ukazuje jaký sníh v minulosti padal a co se ním událo. Pokud se jednotlivé vrstvy sněhu při hloubení sondy po sobě pohybují, je to neklamné znamení lavinového nebezpečí. K posouzení vrstev sněhového profilu slouží jednoduchá metoda pomocí ruky, která umožní rychlý a celkem přesný obraz vlastností jednotlivých vrstev. Po odkrytí sněhové vrstvy až k základu je třeba vyznačit čarou jednotlivé vrstvy, které se odlišují tvrdostí, strukturou popřípadě odstínem. Test jednotlivých vrstev se provede tak, že se zkusí stejným tlakem do vrstev vmáčknout :
Pěst - stupeň tvrdosti 1
Prsty ruky - stupeň tvrdosti 2
Jeden prst - stupeň tvrdosti 3
Tužka - stupeň tvrdosti 4
Nůž - stupeň tvrdosti 5
Nejde ani nůž (led) - stupeň tvrdosti 6
Pokud se stane, že dvě sousední vrstvy sněhu jsou v tvrdosti rozdílné o dva a více stupňů, je lavinové nebezpečí velké (na obrázku odjela sněhová deska tvrdosti 2 po vrstvě tvrdosti 5). Lavina vznikne častěji tehdy, leží-li na měkčí vrstvě vrstva tvrdší než naopak. Je samozřejmé, že podle sněhové sondy není možné posuzovat situaci v celých horách, protože v jiných výškách a na jiných svazích bude sněhový profil odlišný.
4. Protilavinová výzbroj
Když už je člověk uvězněný pod lavinou, tak je odkázaný na cizí pomoc, proto je nutné procházet lavinézním terénem po jednom a navíc je dobré používat některou pomůcku protilavinového vybavení:
Lavinová šňůra : Je asi 2-3 mm silná, dlouhá min. 20-25 m, červená s protkanými nitěmi žluté (bílé) a zelené barvy. Lavinová šňůra se uvazuje k pasu tak, aby zelená nitka byla směrem k horolezci. Pokud má šňůra místo nitek šipky, mají směrovat k horolezci. Lavinová šňůra se nepřivazuje k výzbroji, protože té se člověk snaží zbavit. Při postupu přes lavinézní svah se vleče šňůra za sebou po sněhu. V případě zasypání lavinou a rychlého nalezení šňůry je zřejmé, že zasypaný je ve směru zelené nitky popřípadě šipky. Lavinová šňůra je jednoduchou a dostupnou protilavinovou pomůckou.
Lavinové pípáky : Jsou to osobní bateriové přístroje, které pracují ve dvou režimech :
Vysílač - Do tohoto režimu se pípák zapíná při postupu přes lavinézní prostor.
Přijímač - V tomto režimu se pak hledá zasypaný, kdy velikost zachyceného signálu říká, zda se přibližujeme (signál sílí) nebo vzdalujeme (signál slábne) od zasypaného.
Naděje na nalezení je vysoká, protože přístroje mají zaručený dosah 20m, ale před každým výstupem je nutné oba režimy vyzkoušet a nacvičit, rovněž je nutná kontrola baterií. Hledací přístroje by podle normy měly na nové baterie vysílat 200 hodin a přijímat 1 hodinu.
Sněhová lopatka : Patří do výbavy každé skupiny, protože záleží na rychlosti vyproštění zasypaného a s holýma rukama to snadné a rychlé nebude. Navíc se lopatka uplatní při budování záhrabu nebo odkrývání sněhových profilů.
Sněhové sondy : Slouží jednak pro orientační zkoumání sněhových vrstev (podle odporu při zarážení do sněhu), a jednak jako pátrací sondy pro hledání zasypaných lidí. Jsou to většinou skládací tyče dlouhé cca 3 m a silné 5-6 mm, jejiž hroty mohou být opatřeny růžicí s ostrými drápky pro vytržení kousku oděvu zasypaného. Improvizovat je možné pomocí stanových tyček, větví, holí bez kroužků nebo rukojeti, apod.
Ostatní : Lepší než vysilující volání je zvuk píšťalky, zkouší se lavinové balónky, objevují se magnetické detektory, významnou pomoc může sehrát vysílačka nebo mobilní telefon.
5. Postup lavinézním terénem
Lavinéznímu terénu je dobré se vyhnout, ale někdy horolezce situace donutí k postupu tímto územím (nepříznívé počasí, záchranná akce, bloudění, ...), a proto se snažíme nebezpečí zasypání lavinou minimalizovat několika zásadami :
Čas - Přejít lavinézní prostor co nejrychleji bez zbytečného zdržování.
Protilavinová výzbroj - Vyhodit lavinovou šňůru, zapnout pípák do režimu vysílání, připravit píšťalku.
Výstroj - Uvolnit popruhy batohu (bederní rozepnout), vyvléknout ruce z poutek holí či cepínů, zvážit sundání maček (stoupací železa), první nenese sněhovou lopatku a sondy.
Postup - Ve žlebech se držet při okraji, využívat hřbety a suťové ostrůvky, schovávat se za skalky a skalní bloky, stoupat přímo vzhůru nebo dolů bez kličkování, netraverzovat (hrozí uříznutí laviny), kritická místa procházíme zásadně po jednom, postupovat plynule bez skákání, vedoucí a nejlepší znalec oblasti nejdou první.
Jištění - Jistíme pokud je to možné z bezpečného místa, nenní-li takové bezpečné místo, nepřichází v úvahu se navázat jako lanové družstvo.
Ticho - Hluk může spustit lavinu a v tichu je možné slyšet případné praskání sněhových vrstev.
Při utržení laviny je snahou utéci mimo dosah laviny ke kraji nebo se schovat za sklaky či skalní bloky. V případě pohlcení lavinou je nutné :
zbavit se výzbroje
krýt si ústa a nos rukama, v prachové lavině šátkem
udržet se na povrchu laviny plaváním
pokud je to možné směřovat k okraji
při zasypání krýt obličej a uhájit kousek místa na dýchání
zorientovat se a pokusit o samovyproštění (vetšinou to není možné-v tom případě šetřit silami a kyslíkem)
nevysilovat se, šetřit vzduchem, neusnout
6. Záchrana zasypaných
Při lavině hrozí nebezpečí :
Mechanického poranění : Je způsobeno vlastní výstrojí (mačky, cepín, ...), nárazem do skal, pádem do hloubky, lavinovým proudem nebo sněhovými deskami.
Udušení : Je možné vdechnutím prachového sněhu v lavině, zasypáním neprodyšné vrstvy sněhu nebo stlačením hrudníku a tím znemožením dýchání.
Při stržení laviny je nutné si pamatovat místo zasažení horolezce a směr toku laviny. Hledání zasypaného zahájit co nejdříve a vyčlenit jednoho pozorovatele s píšťalkou pro případ dalších lavin. Jde o čas, podle statistik je jeden z pěti ihned mrtvý a ze zbylých čtyř se podaří jednoho včas vyprostit. Zvolením vedoucího záchranné akce se předejde chaosu. Hledání se provádí za úplného ticha, hovoří jen vedoucí. Pro hledání je dobré znát několik zásad :
na začátek zkusit volání
hledat proti směru toku laviny
zapnout pípáky do režimu přijímače
nalezené předměty nechat na místě
vyslat jednoho napřed, který zkusí štěstí na náhodu
systematicky prohledávat určené území
jeden zachránce kličkuje se strany na stranu směrem vzhůru
více zachránců postupuje v rojnici s odstupem
zavolat horskou službu
v prostoru hledání nečůrat, nekouřit, nesvačit (nebylo by možné nasazení lavinového psa)
při prvním neúspěchu zahájit sondování
Tělesná teplota se pod lavinou snižuje asi 3°C za hodinu, proto po nalezení je potřeba zajistit základní životní funkce a provádět první pomoc při podchlazení. Zásadně nehýbat, zacházet jemně, teple přikrýt, transportovat vleže se sníženou hlavou.
Nejlepší protilavinovou prevencí je lavinézním svahům v nebezpečné době se vyhnout !!!