Poslední hotové stránky :
[princip vrstev]  [rázová síla]  [klasifikace]  [skalní technika] 

HISTORIE

Obsah : [ dávné věky ] [ zrod horolezectví ] [ začátek u nás ]

 1. Dávné věky.

Od dávných věků hory svojí nepřístupností a výškou poutaly pozornost člověka, který spojoval tyto vrcholky s náboženskými mýty. Mnoho hor je dodnes považováno za posvátné a nedotknutelné, podle mnoha národů žijí na vrcholcích bohové, duchové, démoni nebo alespoň příšery. Z vrcholů hor posílali bohové na zemi blesky, zimu se sněhem, ale i životodárné prameny řek. Všechno nevysvětlitelné a tajemné bylo dílem bohů.

Člověk byl na Zemi daleko později než hory a svá sídla stavěl v krajích schůdných s dostatkem vláhy (řeky), takže v údolích. Časem osídlili lidé z existenčních důvodů i vysoká údolí hor, kde byla větší hojnost zvěře a zdroj žádaných nerostů. Na světě ještě existují vrcholy, které jsou nad lidské možnosti, a proto na ně dosud nevstoupila noha člověka.

 2. Zrod horolezectví.

V 19.století je Anglie bohatou kapitalistickou zemí, kde na jedné straně pracují dělníci 12 hodin denně, a tak se nemohou vzdálit ze svého města, na straně druhé se tvořila bohatá vrstva, jejíž sportem a zábavou se stalo horolezectví. Svět pravděpodobně považuje za zrod horolezectví první výstup na Mont Blanc v roce 1786. Zlatým věkem alpinismu se nazývá období mezi založením prvního horolezeckého klubu v roce 1857, který se jmenoval Alpine Club, a katastrofou na Matterhornu, kdy roku 1865 při sestupu britského horolezce Edward Whymper se třemi průvodci a třemi kolegy došlo ke zřícení čtyř z nich ne severní stěně. V té době bylo zdoláno přes 200 významných vrcholů v Evropě, hlavně britskými horolezci.

Na slovensku přijížděli do Tater v 16. a 17.století vzdělaní šlechtici a vědci. V roce 1840 vystopupil na Rysy s E.Blázym slovenský horský vůdce Jan Ruman, podle jehož vnuka, taky J.Rumana a horolezce, jsou dodnes pojmenovány některé části Vysokých Tater (tři sedla, štít, pleso i dolina).

 3. Začátek u nás.

Na začátku se čeští horolezci věnovali výstupům v Julských a Saviňských Alpách, teprve později se věnovali i Vysokým Tatrám. Do předválečného období kolem roku 1900 spadají počátky lezení na pískovcových skalách (Suché skály, Prachov, Hroboskalsko). Mezi válkami vzniká Klub alpistů českých, jehož hlavní těžiště horolezecké činnosti bylo zprvu v Alpách a teprve ve třicátých letech se jeho pozornost obrátila k Vysokým Tatrách a domácím skalám.